Březen 2007

Obrázek měsíce Duben

30. března 2007 v 17:14 Obrázek měsíce..

Obrázek měsíce Duben

http://johnmurdoch.free.fr/images/public/gg07-046.jpg

Kniha z cest

29. března 2007 v 17:34 | popinka |  Notes from my travels

Knihu Notes from my travels můžete zakoupit ZDE

Poznámky z mích cest - Úryvky z knihy

29. března 2007 v 16:44 | popinka |  Notes from my travels

Notes my from travels

(Poznámky z mích cest)




Tato knížka je velice emociální. Angie v ní vyjadřuje své pocity a píše o chudých zemích. Nevím, jestli vás to bude bavit, ale mě ta knížka velice dojala. Díky této knížce jsem si ještě více dozvěděla, jaká Angie doopravdy je ... tato knížka mi otevřela ještě více srdce Angeliny, tato knížka mi ukázala, jaká Angie je doopravdy ... ne jako herečka nebo jako slavná osobnost, partnerka Brada Pitta nebo jako matka tří dětí, ale jako lidská bytost ...
tato knížka je velice složitá, ale nádherná ....
(Angie jí napsala během roku 2001, ale vydaná byla až v řijnu 2003)

Věnování

"Poměr zaměstnanců k lidem UNHCR :
1 zaměstnanec na 3 582 uprchlíků. Tato kniha je jim věnována : jejich tvrdé práci a jejich zájmu a hlubokému respektu k jejich kolegům.
Také tuto knihu věnuji všem mužům, ženám a dětem, kteří jsou nebo kdy byli uprchlíky : ti, kteří přežili nevšední spory, i těm, kteří je nepřežili ... těm, kteří zemřeli při boji za svojí svobodu.
Tito lidé mi ukázali mojí životní cestu a proto jim za to budu nadosmrti vděčná." Angelina Jolie

Úvod

Byla jsem požádána, abych napsala úvod ke svému deníku, abych tím tak vysvětlila, proč jsem ho začala psát, proč se můj život vydal tímto směrem, a proč jsem vůbec toto začala.
Jak jsem se snažila najít odpověď na tyto otázky, ujistila jsem se v jedné věci : Navždy jsem se změnila. Jsem tak vděčná, že jsem se vydala po této cestě v mém životě, tak vděčná, že jsem poznala tyto úžasné lidi a prožila tyto neuvěřitelné zážitky.
Upřímně věřím, že kdybychom si všichni byli vědomí toho, co se kolem nás děje, byli bychom všichni přinuceni do toho zasáhnout.
Takže otázka není, jak nebo proč bych toto dělala se svým životem. Otázka je, proč bych nemohla?
Mnoho nocí probdím nad příběhy a statistiky o národních a mezinárodních tragédiích.
Čtu o UNHCR :
- Dneska existuje více než 20 miliónů uprchlíků
- Jedna šestina světové populace žije z méně než jednoho dolaru denně
- 1.1 miliard lidí trpí nedostatkem pitné vody
- Jedna třetina světa nemá elektřinu
- Více než 100 miliónů dětí nemůže chodit do školy
- Každé šesté dítě v Africe zemře ještě dříve než dosáhne věku pěti let

Četla jsem o různých organizacích, které se zabývají humanitární pomocí. Četla jsem o Sierra Leone, když jsem byla v Anglii. Když jsem se vrátila zpátky do Států, bylo pro mě těžké následovat tyto zprávy, proto jsem zavolala do UNHCR a zeptala se jich, jestli by mi mohli pomoci porozumět situaci v Sierra Leone nebo jakékoliv jiné situaci kdekoliv na světě. O tři týdny později jsem byla osobně v Sierra Leone.
Nevím, jaká tohle bude kniha, nevím, jestli se bude čtenářům líbit. Nejsem spisovatel. Tohle jsou jen mé zápisky. Jsou to jen záblesky světa, kterému začínám rozumět, světa, který ale nikdy nebudu schopná vysvětlit.

MISE DO AFRIKY

Od 22.února do 9.března, 2001. Ujala jsem se mise, abych poznala a pomáhala uprchlíkům pod péčí Spojených národů komisařství pro uprchlíky (UNHCR) v Sierra Leone a Tanzanii.


Úterý, 20.února

Jsem v letadle do Afriky. Budu mít dvě hodiny pobytu v pařížském letišti a pak poletím do Abidjanu in Cote d'Ivoire (Pobřeží Slonoviny).
Toto je začátek mého výletu a také tohoto zápisníku. Nevím, pro koho ho píšu - nejspíše pro mě, nebo komukoliv, kým jste. Nepíšu to pro osobu, která by toto mohla číst, ale pro lidi, o kterých budu psát.
Chci upřímně pomoci. Nevěřím, že jsem odlišná od ostatních. Myslím si, že my všichni chceme spravedlnost a rovnoprávnost. Všichni chceme šanci na život se smyslem. Všichni z nás by rádi věřili, že pokud bychom se ocitli v těžké situaci, někdo by nám vždycky pomohl.
Nevím, co všechno vykonám během této cesty. Vše co vím je, že jak jsem se každým dnem učila více a více o světě a o ostatních zemích, stejně jako o té své, uvědomila jsem si, jak moc jsem toho nevěděla.
Udělala jsem mnoho výzkumů a výpisků a mluvila s mnoha lidmi z UNHCR ve Washingtonu D.C. Přečetla jsem nejvíce, jak jsem mohla. Objevila jsem statistiky, které mě šokovaly, a příběhy, které mi zlomily srdce. Také jsem přečetla spoustu věcí, z kterých mi bylo špatně. Mývala jsem noční můry - ne mnoho, ale vyděsily mě.
Nechápu, proč se o některých věcech tolik mluví, zatímco o jiných se neví.
Nevím, proč si myslím, že zrovna já bych mohla udělat nějakou změnu. Vše co vím je, že chci.
Nebyla jsem si jistá. jestli bych měla jít. Stále si nejsem jistá, ale - a vím, že to někomu může připadat směšné - myslela jsem na lidi, kteří nemají na vybranou.
Zdá se to bláznivé několika mým přátelům, že chci opustit teplo a bezpečí domova. Ptali se mě : "Proč prostě nemůžeš pomoci odsuď? Proč to musíš vidět?" Nebyla jsem schopná jim odpovědět. A nyní si nejsem jistá, jestli jsem šílená nebo hloupá.
Můj otec se pokusil zrušit můj let. Volal do UNHCR, ale od té doby, co jsem dospělá, mě nemůže zastavit. Byla jsem na něho naštvaná, ale řekla jsem mu, že vím, že mě miluje a že jako otec se mě jen pokusil ochránit před ublížením. Objali jsme se a usmáli se na sebe.
Maminka se na mě podívala, jako bych stále byla její maličká holčička. Usmála se na mě skrze své uplakané oči. Obává se. Jak mě objímala na rozloučenou, předala mi několik vzkazů od mého bratra, Jamieho. "Řekni Angie, že jí miluji, a aby si pamatovala, že kdykoliv by se bála, byla smutná nebo naštvaná - ať se podívá na oblohu, najde druhou hvězdu zprava a sledovala jí až do rána." To je z Petra Pana, jeden z našich nejoblíbenějších příběhů.
Přemýšlím o lidech, o kterých jsem tolik četla, a o tom, jak jsou odděleni od rodin, které milují. Nemají žádný domov. Sledují své milované, jak umírají. Sami umírají. A nemají žádnou jinou možnost.
Nevím, jaké to bude tam, kam jedu, ale těším se na shledání s těmito lidmi.
Můj první krok je Paříž na několik hodin a poté Afrika.


Středa, 21.února

V letadle z Paříže, jeden Afričan v krásném modrém obleku a s vřelým úsměvem na tváři se mě zeptal, jestli nejsem novinář. Řekla jsem : "Ne, jenom Američan, který se chce něco dozvědět o Africe." On řekl : "Skvělý!"
Zdál se mi důležitým mužem obklopený ostatními v modrých oblecích, kteří ho přivítali s velkou úctou. Jakmile se dostal z letadla spolu se skupinkou, s kterou cestoval, několik vojáků je vedlo pryč, mezitím co kamera ho natáčela, když se vítal s jiným mužem, který musel reprezentovat jinou významnou skupinu.
Píšu si tohle všechno, protože když se mě v letadle zeptal, jestli cestuji i do jiných částí Afriky, pověděla jsem mu : "Sierra Leone", a on řekl : "To místo mě děsí."
Po našem přistání v Cote d'Ivoire, jsem se setkala s velice příjemným mužem z UNHCR. Jeho jméno je Herve. Mluvil Francouzky a jen trochu Anglicky. Ale brzy jsem si uvědomila, že úsměvy a gesta jsou to jediné, co někdy potřebujeme. Stáli jsme vedle sebe potichu, až do té doby, než má zavazadla byla konečně na řadě.

Zavazadla všech jsou otevřená a zkontrolovaná.
Viděla jsem více vojáků než civilistů.
Poté jsem potkala jiného muže z UNHCR.

V autě jsme mluvili o tom, jak si nyní Sierra Leone vede během občanské války.
Není to tak jako ta Americká občanská válka než se Amerika stala tím, čím je nyní. Když o tom tak přemýšlíte, uvědomíte si, jak moc důležité je pomoci a podpořit je, mezitím co rozhodli o budoucnosti padesáti pěti zemí na tomto velkém, mocném kontinentě.
Jestliže bychom všechny lidi v Africe udělali našimi spojenci a pomohli jim něco vybudovat, jenom by nám to bylo k prospěchu.
Objevila jsem, že Spojené státy pomohly v mnoha situacích a že by to nemělo zůstat nepovšimnuté. Ale v porovnání s tolika jinými zeměmi, dáváme málo. S tím, co jsme porovnali se schopností ostatních, dáváme málo.
Mimo politiku, co se týče lidskosti, měli bychom si všichni uvědomit, co je důležité a jak jsme si doopravdy rovni.
Měli bychom pomoci hned na začátku, když se lidé snaží a jednotí, ne když už je příliš pozdě.
Během Studené války, Afrika byla rozdělená. Získali nezávislost až v šedesátých letech, ale když Studená válka skončila, Afrika potřebovala pomoc posílit její demokracii.
Potřebovala pomoc, aby tak podpořila ty lidi, kteří stáli za tou samou svobodou, v kterou my všichni věříme.
Viděla jsem video o Sierra Leone.
Před několika lety se konal pochod za demokracii. Nemůžu si vzpomenout jaký rok, ale bylo to ještě předtím, než začali ty nejhorší boje.
Kdybychom bývali nabídli naší pomoc tenkrát, nejspíše by to takhle nyní nevypadalo v Africe.
Nesmíme zapomenout, že naši zakladatelé také byli uprchlíky.
A poté i rodní Američané se stali uprchlíky.

Muž, který mě přivítal, mluvil o svém čase v Americe. Oba dva jsme si uvědomili, že se jen velice málo říká Americkým občanům a jak moc chráněný dokážou být. Ale jejich zásluhou, pokud vidí, že se něco děje po světě (například ze CNN nebo příležitostně z novin), mnoho Američanů chce pomoci, a jsou velice velkorysí.
Pověděl mi, že byl v Kansas City, Missouri, během jedněch Vánoc. Svěřil se mi také s jinými příběhy, které prožil v Americe. Přemýšlela jsem, jak dlouho mu muselo asi trvat cestovat celou tu cestu až do Ameriky, jen aby jí více porozuměl.
Jen málo z nás bylo v Mali (v zemi v Africe, kde se on narodil). Možná právě proto je tak přívětivý. Chtěl se mnou sdílet jeho zemi.
Zapsala jsem se na pokoj v Abidjanu na Pobřeží Slonoviny. Tento hotel je velice nádherný a je mnohem lepší, než jsem si vůbec myslela, že mé ubytování bude. Cítím se divně zůstat na tomto místě, i když to je jen na několik nocí. Jsem v Abidjanu, abych se setkala s UNHCR. Již v sobotu odjedu do Freetown in Sierra Leone, abych se shledala s uprchlíky.
Musím přiznat, že si vážím pořádné sprchy a spánku. Vím, že si to dneska užiji a jsem za to vděčná.

Čtvrtek, 22.února

Sedím v křesle v kanceláři UNHCR v Abidjanu. Mám velice dlouhé ráno.
Přišla jsem, abych porozuměla tolika věcem, a stále je toho tolik, čemu stále nerozumím. Nejvíce si uvědomuji, jak málo jsem věděla o těchto lidech.
Sedím pod značkou, pod plakátem pro UNHCR :

NENÍ TĚŽKÉ STÁT SE UPRCHLÍKEM. VAŠE RASA NEBO VÍRA MŮŽE BÝT DOSTATEČNÝM DŮVODEM.

Bylo mi dovoleno, abych se zúčastnila pohovoru s několika uprchlíky. Tito uprchlíci jsou zde, aby zažádali o možnost bydlet za hranicemi jejich země.
UNHCR si prvně musí vyslechnout jejich příběhy a někdy také zkontrolovat, jestli všechny informace jsou pravdivé. Pomůžou jim, pokud budou moci. Nejdříve ale musí zjistit, jestli tito lidé mohou být doopravdy považováni za uprchlíky a poté také hodni azylu v této zemi.
Uprchlíci musí vždycky dokázat, že potřebují ochranu a podporu, kterou nemohou najít ve své původní zemi. Najít ochranu a podporu je velice těžké v Africe.
Poslední dvojice na pohovoru byl manželský pár, který dneska ztratil kontakt se svými dvěma dětmi. Muži mohlo být kolem třiceti a žena byla v mém věku, dvaceti pěti. Přesto, oba dva vypadali tak staře. Jejich těla byla unavená, jejich oči tak smutné, zoufalé. Oba mluvili plynule Francouzsky a trochu Anglicky a působili dojmem vysoké inteligence. Měli zvláštní schopnost komunikace a já se s nimi cítila velice pohodlně.
Když mi byli poprvé představeni, bylo jim vysvětleno, že jsem Američanka, která se snaží porozumět a pochopit, aby mohla pomoci vysvětlit těžké situace, jako je třeba ta jejich, své zemi.
Byla jsem velice ráda, že pochopili, že i jiná osoba se snaží pomoci, ale poté, co jsem vyslyšela jejich příběh, jsem se cítila tak bezmocná, ale nechtěla jsem se tak snadno vzdát.
Tito lidé jsou silní, chytří lidé. Kdyby jen měli možnost a zdroje, které rozebírají jejich zemi, byli by velice silná, bohatá země.
Může se zdát, že organizace, jako je i UNHCR, nejsou úspěšné kvůli všemu, co se nyní tady děje, ale když se podíváte na historii uprchlíků, porozumíte, že veškerá práce, která byla vykonána, jim pomáhá. Uvědomuji si, že všichni oddaní pracovníci udělali tady velký kus práce.
My všichni by jsme jim měli být velice vděční.
Věřím, že bez jejich zakročení, uprchlíci by ztratili veškeré naděje. Mnoho z nich by bylo mrtvých a zapomenutých. Všechno by bylo v rukou rebelů a pod řízením diktátorů.
Musíme pokračovat a podporovat země v Africe, které se ujímají uprchlíků a nabízí jim nový domov.
Naše země a i jiné země budou mít vždycky uprchlíky, kteří se budou snažit překročit hranice, pokud nepomůžeme jejich vlastním zemím, aby byly také silné a vhodné pro žití.

rodina

28. března 2007 v 14:41
Obrázek “http://i113.photobucket.com/albums/n205/Tashafizzle/familyv3.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
Rodinka:)

kniha

27. března 2007 v 18:34 Notes from my travels
Kniha z Angeliných cest.(Notes from my travels)
Klikněte ZDE
Výprávění je pouze Anglicky.Převypravuje to samotná Angelina.



Adopce

27. března 2007 v 18:33 Novinky
Adopce malého větnamského chlapce Paxe úspěšně dokončena.:)A společně s Angelinou,Maddem a Zaharou pojedou domů do Londýna.

:o)

27. března 2007 v 15:53 Novinky
Pár upravených a myslím si že i docela hezkých fotek koukněte a řekněte jestli mám pravdu:);)


Obrázek “http://img.photobucket.com/albums/v235/steph1988/Fanart/PaxMad.png” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
Mladší a srarší bratříčkové:)

Obrázek “http://i122.photobucket.com/albums/o266/butterflyjolie/004_Out_2006_1.png” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
Angie a Brad:)
Obrázek “http://i23.photobucket.com/albums/b377/garfieldd/siggy-3.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
Děti akorát chybí Pax
Obrázek “http://img81.imageshack.us/img81/1151/siggie003marineuf6.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
Angie:)
Obrázek “http://img.photobucket.com/albums/v42/lady_jolie/sig.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
Angelina..
Obrázek “http://i15.photobucket.com/albums/a351/necaxa/2556.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
Tomb Raider

Obrázek “http://i9.photobucket.com/albums/a99/tequila725/Signature___267.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.





poslední fotka

26. března 2007 v 20:36 Novinky

Jeden poslední obrázek před adopcí.

Obrázek “http://media.justjared.com/headlines/2007/03/pax-thien-jolie-last-picture-before-adoption.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
Zde je jedna poslední fotka Paxe Thiena Jolie - Pitt brzy před adopcí Angeliny. Je z února 2007.Pax vyfocen z dalšími dětmi ze sirotčince který nese jméno Tam Binh Orphanage v Ho Chi Minh City,Větnam.

Pax si hrál s angelinou v bazénu.

26. března 2007 v 17:34 2007

Pax si hrál s angelinou v bazénu.

Obrázek “http://media.justjared.com/headlines/2007/03/angelina-jolie-pax-thien-pool.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

Nová maminka Angelina 3letého chlapce Paxe .Byli údajně spatřena jak relaxjí a koupou se u bazénu v Ho Chi Minh City minuloou sobotu,17.3.

(Hned vedle Paxe leží Angelina:)




Angelina a Brad darovali 100 000

23. března 2007 v 16:43 2007

Angelina a Brad darovali 100 000

Obrázek “http://buzznet-29.vo.llnwd.net/media-cdn/jj1/headlines/2007/03/jolie-pitt-foundation.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

Na kliniku jménem Duk.
Bradovi & Angelině dali 2,3 millionů za ftoku nového adoptovaného syna:)
"V klinice v Duku se ztratil chlapec."


Pax - foto

22. března 2007 v 21:29 | popinka |  Pax


Pax - info

22. března 2007 v 19:40 Pax

Pax


Původní jméno:Pham Quang Sang

Jméno:Pax Thien Jolie - Pitt

Jeho jméno znamená:Pax je latinsky mír(klid).Thien znamená vietnamsky "nebe".

Narozen:29.11.2003

Místo narození:V
Pham Quang Sang ve Vietnamu.

Adoptován:V 3,5 roku(15.Března 2007)

Znamení:Střelec

Koníčky:Rád hraje fotbal

Další Informace:
Jméno Pax navrhla Angelinina matka než zemřela.
Jeho první momenty s Angelinou byli takové,že když si k němu klekla a začala si sním povídat,on se rozplakal.Řeritel institutu,říkal že když Angelina Paxe adptovala:"Povídala mi,že rozumí tomu,že všechny malé děti jsou vystrašené.

Řekla:
"Je velice vážný a velice sladký malý chlapec."
"Vy si ani nemůžete představit co má kuráže,kterou využije v novém prostředí s novými lidni a novým jazykem.Je velmi silný"
"Věříme že se v naše domě cítí dobře.Směje se,zpívá,vypráví příběhy.Má skvělý smysl pro humor a má velkou představivost"
"Pax zatím neudělal žádné rozhodnutí sám za sebe.V organizaci,kde předtím byl všechno dělali společně.Tam by nikdy neměl ty věci co má teď.Když jsem ho poprvé vykoupala,tak se začal smát.Potom se koupal 5 denně."

Tv program jolie

22. března 2007 v 14:30 | popinka |  Tv program Angie

Pusa:)

22. března 2007 v 12:24 Novinky
Angelina a Brad pusa sice je to starší fotka ale aby jste se podívali kdyby jí náhodou nikdo nikdy neviděl.;)

nové fotky

22. března 2007 v 12:22 2007
Nová fotka a malé Zahary a nového brášky Paxe.
A další fotka spících brášků:)Paxe a Madda


Angelina nese paxe domů

21. března 2007 v 17:52 2007
Angelina nese Paxe domů
Obrázek “http://buzznet-86.vo.llnwd.net/media-cdn/jj1/headlines/2007/03/angelina-jolie-pax-maddox-zahara.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
Angelina nese Paxe domů na palubu soukromého proudového letedla: Gulfstream na cestě do Los Angeles v Noi Bai.Mezinárodní letiště v Hanoi,ve větnamu ve středu.
Angeliny osobní záruka je Mickey Brett který nesl Maddoxe na palubu.Další člen bezpečnostního týmu nese usínající Zaharu na palubu proudového letadla.

Foto:
Starší bráška s maldším bráškou:)Pax usíná v Maddovo náručí:)klásný!!

Pár fotek z letiště v Los Angles.

Pax rozhovor:)

21. března 2007 v 16:18 2007

První pohled: na Angelinu Jolie & Paxe Thien Jolie

Jak jen ohlásil,zde je exkluzivní vydání časopisu Hello.Magazín popisuje matku Angelinu Jolie a Paxe Thiena Jolie.

Zde jě několik nejdůležitějších faktů o Angelině z interwia s Hello:


Laskavost na jejího nového adoptivního syna: On je velice vážný a velice sladký malý chlapec.

Na Paxův nový život:"Vy si můžete představit co má kuráže to vezme budoucím novém prostředí s novými lidmi a novým jazykem.On je velmi silný."

Na jeho oddanou bytost:"Já budu zůstavat doma a pomáhat Paxovi nastavit jeho nový život.Já mám 4 děti a starání o ně je většinou důležitější věc pro mě právě teď.Já jsem velmi pyšná a šťastná být jejich matka."

Na sílící pouta s Paxem:"My jsme pomalu od začátku budovali jeho důvěru k nám"

Hello!Podává zprávu že jakmile oni přiletí zpět do Los Angeles.Že až Pax bude mít vůli setkat s jeho nejmladší sestrou Shiloh,a tatínkem Bradem Pittem.


Novinka:)

21. března 2007 v 15:28 Novinky
Angelina Jolie dokončuje adopci Paxe




Její nový syn,Pax Thien Jolie - Pitt v Ho Chi Minh City poprve od té doby co byl minulý týden adoptován.Maminka Angelina spojila cestu do Vietnamu a zdvořile navštívila staršího bratra Maddoxe,a mladší sestru Zahary.(A 10měsíční Shiloh zůstala oma s tatínkem Bradem)
Rodina odjela z Noi Bai Airport přes Gulfstream proudovým letadlem.

Letiště

19. března 2007 v 20:38 2007

Angelina nese syna Paxe



V Los Angles ve středu se objevila Angelina se svým novým synkem na letišti.Podle týdeníku US,maminka kontrolovala svůj hotel v Ho Chi Minh City.

A ještě pár fotek Paxe:)

Tisk

19. března 2007 v 15:24 | popinka |  Na blog